Srpen 2010

Studio Ghibli

21. srpna 2010 v 16:49 | Shouhei |  Studio Ghibli

Studio Ghibli



Studio Ghibli je japonské animátorské studio. Jméno vzniklo na základě jména sirocco (středozemní vítr), které používali Italové pro jejich saharské průzkumné letouny používané za druhé světové války. Nápad spočíval v tom, že studio zavane nový vítr do japonského animovaného průmyslu. Je nutné připomenout, že Hyao Miyazaki je velkým obdivovatelem letadel, právě to vedlo pravděpodobně k vybrání jména po italském letounu.  Jako logo pro studio Ghibli se ujala postava Totoro z Miyazakiho filmu My Neighbor Totoro.


Začátky studia Ghibli začínají při vytváření filmu Nausica of the Valley of the Wind. Film vznikl na základě stejnojmenné mangy od Miyazakiho, který při práci na filmu potkal Toshio Suzukiho člena produkčního týmu. Miyazaki vydal film pod studiem Toei. Po jeho dokončení zaznamenal film velký úspěch. Miyazaki se rozhodl pracovat na dalších filmech nezávisle a po svém. Z toho důvodu zakládá v červnu roku 1985 studio Ghibli. Spolu s ním zakládají Studio jeho přítel a spolupracovník režisér Isao Takahata a jako producent Toshio Suzuki. Tito tři pánové stojí za založením studia Ghibli i jeho dnešní slávou a věhlasem.
Filmy od Ghibli se stali velice populárními v Japonsku a některé z nich jsou známé i po celém světě. Pro licencování svých filmů v cizině zastává Ghibli politiku žádných úprav na jejich filmech. Tato politika je výsledkem předělání Miyazakiho filmu Nausica, který americká společnost sestříhala a vytvořila z něj úplně jiné dílo. Filmy od Ghibli obdržely řadu cen. Například Anime Grand Prix award získaly filmy Castle in the Sky, My Neighbor Totoro a Kiki´s Delivery Service. V roce 2002 obdržel Miyazakiho film Spirited Away Oscara za nejlepší animovaný počin. V říjnu roku 2001 zakládá Gihibli vlastní muzeum v Tokyu věnující se právě jeho tvorbě. Nejznámější filmy studia Ghilbi mají na svědomí Hayao Miyazaki a Isao Takahata, ale pod Ghibli vyšlo ještě několik dalších skvělých filmů. Dva filmy pod Ghibli dokonce vydal Miyazakiho syn Goro Miyazaki. V Japonsku jsou známé prakticky všechny filmy studia Ghibli a ve světě jsou především známé filmy Princezna Mononoke a Spirited Away.

Filmy Studia Ghibli:

Filmy od Hayao Miyazako
- Nausicaa od the Valley of the Wind (1984)
- Castle in the Sky (1986)
- My Neighbour Totoro (1988)
- Kiki Delivery Service (1989)
- Porco Rosso (1992)
- Princess Mononoke (1997)
- Spirited Away (2001)
- Howl Moving Castle (2004)
- Ponyo (2008)

Filmy od Isao Takahata
- Grave of the Fireflies (1988)
- Only Yesterday (1991)
- Pom Poko (1994)
- My Neighbours the Yamadas (1999)
- The Tale of the bamboo Cutter (připravuje se)

Další filmy studia Ghibli
- Ocean Waves (Tomomi Mochizuki 1993)
- Whisper of the (Heart Yoshifumi Kondo 1995)
- The Cat Returns (Hiroyuki Mirita 2002)
- Tales of Earthsea (Goro Miyazaki 2006)
- Iblard Time (Goro Miyazaki 2010)
- The Borrower Arrietty (Hiromasa Yonebayashi 2010)

Kromě filmů vytvořilo studio Ghibli i několik televizních spotů a krátkých děl. Za zmínku stojí například klip On Your Mark, vytvořený pro pěvecké duo Chage a Aska, režírovaný Miyazakim.

Studio Ghibli neuvěřitelně obohatilo japonskou animovanou scénu a přispělo k větší známosti této tvorby ve světě. Jejich filmy se vždy vyznačují kvalitou jak po grafické stránce, tak po stránce příběhu. Není náhodou, že je Ghibli přirovnáváno k japonskému Walt Disney. Doufejme, že se můžeme těšit na řadu dalších skvělých filmů pod taktovkou tohoto studia.

Doporučuju mé články:Hayao Miyazaki a Isao Takahata

S pozdravem Shouhei san

Období Azuči-Momojama

18. srpna 2010 v 22:09 | Shouhei |  Japonsko Historie

Období Azuči-Momojama (1568 - 1603)

Oda Nobunaga (1534 - 1582)  

Toto sjednocovací období začalo vpádem prvního z vojevůdců Ody Nobunagy do Kjóta v roce 1568. Název období vyplívá z míst, která si zvolili Nobunaga a Hidejoši za svá sídla. Nobunaga dosadil posledního Ašikagského šóguna Josiakiho, ale za pět let ho sám sesadil. Porazil rody Asai, Takeda a Sakura, sídlící v centrálním Japonsku. Bitva s rodem Takeda vešla ve známost, jako bitva u Nagašiny. V této bitvě byly poprvé masově použity střelné zbraně.  Odebral zbraně obyvatelstvu a začal dělat soupis půdy. Nobunaga nenáviděl buddhistické mnichy, kteří se svými armádami často bojovali na straně nepřítele i proto byl jeho přístup ke křesťanství poměrně kladný. Křesťanství se do Japonska dostalo díky Portugalcům, kteří náhodně Japonsko objevili roku 1543. Do roku 1581 držel  Nobunaga pod svojí kontrolou značnou část Japonska. Při bojích v roce 1582 s rodem Móri byl Nobunaga zrazen jedním ze svých generálů jménem Akeči Micuhide a Nobunaga v beznadějné situaci spáchal sebevraždu.

[Azuchimomoyama-japan.png]

Hidejoši Tojotomi (1537 - 1598)

Do čela se postavil jeden z jeho nejlepších generálů Tojotomi Hidejoši (1537-1598), který rychle uzavřel příměří s rodem Móri a poté zabil zráce Akečiho. Trvalo mu tři roky než upevnil pozice, které do té doby dobil Nobunaga. Celé území rozdělil mezi čtyři nejsilnější generály. V roce 1587 Hidejoši připlul na Kjúšú a když zjistil, jaký vliv získávají misionáři, tak celé křesťanství zakázal. Hidejoši vydal roku 1588 zákon Hon na meče, který samurajům přikazoval sídlit jako vazalové svého pána na jeho hradě nebo v podhradí. Eliminovalo se tak nebezpečí, že samurajové by se postavili k rolnickým vzpourám. Do roku 1590 dokončil sjednocování země poražením posledních nepřátel. Na obrázku mapy si můžete všimnout bitvy u Odawar roku 1590. Důvodem vítězství obou vojevůdců bylo používání střelných zbraní a pěších oddílů s dlouhými kopí, takže v bitvách měli mírně navrch.  Hidejoši pojal ambice obsadit Čínu, ale korejský dvůr váhal s povolením pochodu vojsk přes své území. V roce 1592 se Hidejoši vylodil na korejském poloostrově a ovládnul ho. Nicméně musel ustoupit před čínskou armádou na jih a nakonec podepsal japonsko-čínské příměří. Hidejoši utvořil regentskou radu pěti starších. V radě byla nejvlivnější knížata, která slíbila, že budou oddaná jeho synu Hidejorimu. Hidejoši se odhodlal roku 1598 k druhému vpádu na korejský poloostrov, ale uprostřed tažené zemřel a japonská vojska se rychle stáhla.


Poznámka autora: Je třeba zmínit, že hlavním účelem misionářů bylo získat vliv nad územím pro portugalské království. V té době vznikl taky poměrně zajímavý dokument vysvětlující, proč je buddhistické učení lepší. Autor dokumentu nechápal logiku křesťanů  a i přes jasný záměr dokumentu argumentoval velice věcně. I přes to se několik obyvatel přidalo ke křesťanství. Křesťané čítali zhruba 300 tisíc vyznavačů ze 13 milionového Japonska. Po zákazu se rychle počet snížil na minimum. Nicméně i později po povolení křesťanství nepřekročil počet jeho vyznavačů 0,1% z obyvatelstva Japonska.

Tokugawa Iejasu (1542 - 1616) 

Iejasu patřil k rivalům Hidejošiho. Nakonec přistoupil na nabídku a přesídlil do oblasti Kantó. Tím vyklidil svůj vliv ze středního Japonska, ale získal silné a rozsáhlé území. Iejasu patřil k regentům rady starších. Po smrti jednoho z regentů, který výrazně chránil Hidejošiho nástupce a to jeho syna Hidejoriho Tojotomi, Iejasu využil této události a postavil se proti Hidejorimu. Sňatkovou politikou dostal na svojí stranu čtyři mocné vojenské rody. Ieajasu se střetl roku 1600 po boku svých spojenců v bitvě u Sekigahary s příznivci rodu Tojotomi. V rozhodující bitvě zvítězil a změnil tak politickou scénu celého Japonska. Poražené protivníky pak zbavil jejich půdu, kterou naopak daroval svým příznivcům. Roku 1603 se nechal Iejasu jmenovat šógunem a poté založil šógunát se sídlem v Edu (Edo=Tokio). Tím zakončil dobu sjednocování Japonska.


Závěr: Během období Azuči-Momojama jsme svědky sjednocování země pod vojevůdci Nobunagou a Hidejošim. Po smrti Hidejošiho se roku 1600 po bitvě u Sekigahary ujíma moci nad Japonskem Iejasu Tokugawa a zakládá roku 1603 nový šógunát v Edu. Po dlouhém období bojů je rozdrobená země opět jednotná. Tím končí období Azuči-Momojama a přesouvá nás to dál do období známé jako období Edo.

Použité zdroje: 1.) Kniha Stručná historie států: Japonsko od Davida Labuse,

S pozdravem Shouhei san



Období Muromači

18. srpna 2010 v 15:30 | Shouhei |  Japonsko Historie

Období Muromači (1333-1568)

Restaurace Kenmu (1333-1336) 

Po porážce rodu Hódžó císařem Godaigo a jeho spojenci v čele s Ašikagou Takaudžim se císař mohl plně věnovat svému cíly a to navrátit moc do rukou císařského dvora v Kjótu. Tento Godaigův pokus se nazývá restaurace Kenmu. Nicméně Takaudži si také budoval svojí moc a naopak hodlal založit novou vojenskou vládu. Vztahy mezi oběma se zhoršili a Godaigo vytrvale odmítal jmenovat Takaudžiho Šógunem. Takaudži se rozhodl vše vyřešit bojem. V prvním střetu byl sice poražen a ustoupil do oblasti Kjúšu. Nicméně podařilo se mu přesvědčit mocné rody, aby se k němu přidali za příslibem pozemkových vlastnictví. Půda těchto rodů byla totiž stále vlastnictvím dvora včetně pozemků Ašikagů. Ve druhém střetu už Takaudži nezaváhal a roku 1336 porazil císaře Godaiga u Minatogawy. Gadaigo uprchl a v zemi vznikli dva císařské dvory. Godaigo sídlil na jihu v Jošinu a Takaudžim dosazený císař Kómjóa v Kjótu. Každá strana měla své podporovatele a docházelo často k rozbrojům. Tato civilní válka trvala až do roku 1392.


AšiKagský Šógunát (1336-1568) 

Takaudži získal v roce 1338 titul šóguna, ale jeho pozice nebyla silná, takže se musel spoléhat na podporu dalších rodů. Ašikagský Šógunát byl založen v kjótské čtvrti Muromači, po které dostalo název i celé období. Ašikagům se nakonec povedlo obklopit se sedmi silnými rody, které se střídali na nejvyšších postech šógunátu. Post šóguna náležel výhradně rodu Ašikaga. Šógun měl sice moc, ale bez regenta (kanrei) se neobešel. V postu regenta se střídaly čtyři nejvlivnější rody. Moc nad celým Japonskem si zajistil až šógun Jošimicua (1368-1394), kterému se v roce 1392 podařilo přesvědčit nástupce Godaiga k návratu na Kjótský dvůr. Tím sloučil císařské linie a země byla opět jednotná. Za jeho vlády prosperovala i pokladna obchodem s Čínou a kultura byla na vzestupu. Nicméně růstem řemesel a obchodu klesala síla šógunátu, protože tento růst posiloval především provincie samotné. Systém prakticky neměl v tu dobu, jak získávat část z těchto výnosů a rody velice posilovaly. Vojenská šlechta vzešlá z dříve vojenských hejtmanů (šugo) zesílila na tolik, že na ní šógunát měl jen nepatrný vliv. K tomu všemu se oblast Kantó začala chovat samostatně a zadržovala důchody pro vojenské rody, šlechtu a kláštery. Další oblasti, které se výrazně osamostatnili, byli západní Honšú a ostrov Kjúšu. Šógunát v té době ovládal pouze hlavní město a jeho okolí. O změnu se pokusil šógun Ašikaga Jošinori (1429-1441), ale byl nakonec zavražděn jedním z hejtmanů na zahradní slavnosti. Na post šóguna nastoupil jeden z jeho synů, ale po roce zemřel. Po té se rozpoutal roku 1645 spor mezi bratrem a synem zesnulého šóguna Jošinoriho. Ve sporu se angažovali nejmocnější rody Jamana a Hosokawa. Roku 1467 propukli boje mezi oběma stranami a nastalo desetileté období vláčících rodů nazývané válka Ónin. Boje propukli po celé zemi a rody se museli spoléhat pouze na sebe. Tato válka ukončila fungování systému statků šóen a soupis zákonů ricurjó. Samozřejmě válka nemohla pokračovat věčně a trvala pouze do roku 1477, ale země od té doby nebyla rozhodně jednotná. Ašikagové sice formálně vládli jako šógunové, ale jejich politická moc byla minimální. Mezi koncem 15. století a začátkem 16. století tak dominovali především silné rody, opevněné hrady a bojové schopnosti rodů. 

Společnost a Kultura 

Vazby správců statků šóen s ústředním dvorem postupně slábly. Tito správci se stavěli do čela vesnic. Přispívali pak k lepší administraci a hospodaření vesnic. Vesnice se stali velice důležité pro vojenské rody, protože potřebovali stabilní zásobování a nechtěli plýtvat vazaly na spravování vesnic. V zemi rostl počet rolníků a řemeslníci se postupně stávali samostatnými odborníky prodávající své dovednosti. Rostl samozřejmě i obchod na všech úrovních. Obchod se uskutečňoval na trzích. Kromě toho v Japonsku výrazně vzrostl počet obyvatel. V roce 1200 mělo Japonsko údajně 6 milionů obyvatel a do roku 1600 vzrostl počet údajně na 13 milionů obyvatel. To samozřejmě přispělo k zvětšování měst. Města se nacházela na strategických místech kvůli přístupu k moři, trhům nebo klášterům. Vojenský hejtman si proto stavěl ve městě hrad a svojí základnu.
Japonsko čile obchodovalo s Čínou a spolu s Koreou posílalo do Číny poselství na důkaz své podřízenosti. Bylo to výhodně právě kvůli obchodu. Po oslabení moci šógunátu a rozvrácení centrální moci pokračoval obchod dále. Hlavním rodem, který obchodoval s Čínou, se stal rod Óuči. Z Japonska se vyváželo převážně zlato, síra, řemeslné výrobky a meče. Naopak se dovážel porcelán, textil, knihy a mince. Obchodům škodili japonští piráti (wakó), kteří operovali při korejských a čínských březích.
V období Muromači je znám nástup vojenské síly. Samurajové cestovali  po zemi a přispívali k šíření kultury. Dalšími cestovateli se stali mniši, vypravěči, básníci a malíři, kteří obohacovali vesnice i města. Heianská kultura se nevytratila, ale mírně se odklonila právě nástupem jiného mocenského uspořádání. Vznikli nové literární žánry jako sabi a mundžó, které zachycovali pocity samoty, melancholie a pomíjivosti. Dále vznikaly vojenské příběhy o samurajích zvané gunki. Vznikala divadla zvaná nó plná dvorských tanců a poezie. Rostlo budování zahrad a pořádání čajových obřadů. Také tušová malba byla na vzestupu. Toto vše se už netýkalo pouze šlechty, ale kultura pronikala všude i do vesnic. Vznikla tak lidová dotýkající se všech vrstev obyvatelstva. Utvářeli se a zakořeňovali zvyky, kromě čajového obřadu například o smíšeném veřejném koupání nebo tvoření básní renga.

Konec období Muromači 

Rozdrobenost země, která započala válkou Ónin trvala až do poloviny 16. století. Na scéně se postupně objevili tři vojevůdci, kteří sjednotili postupně celou zemi. Prvním z nich byl Oda Nobunaga, který si v regionu Owari vytvořil silnou mocenskou pozici. Roku 1568 vtáhl do Kjóta a tím ukončil období Muromači.

Závěrem: Během období Muromači jsme svědky dvou císařských dvorů a následné vlády Ašikagského šógunátu, který postupně začal velice slábnout na úkor rodů. Slabost šógunátu se projevila ve vypuknutí války Ónin po které následovalo období bojů, kde se museli rody spoléhat na svoji vlastní sílu a šóguni neměli velký vliv. V tomto období rostla kultura i řemesla a výrazně se zvedal počet obyvatel. Sjednocování rozdrobené země započal vojevůdce Nabunaga vpádem do Kjóta roku 1568. Tím končí období Muromači a přesouvá nás to dál do Období Azuči-Momojama.

Použité zdroje: 1.) Kniha Stručná historie států: Japonsko od Davida Labuse,

S pozdravem Shouhei san



Období Kamakura

17. srpna 2010 v 13:39 | Shouhei |  Japonsko Historie

Období Kamakura (1185-1333)

Porážka rodu Taira roku 1185 znamenala změnu režimu na japonském území. O tuto změnu se postaral vůdce vítězného rodu Minamoto jménem Joritomo. Joritomo budoval vazalskou strukturu. Vůdce mocných rodů, kteří ho podpořili v boji proti Tairům, jmenoval provinčními vojenskými hejtmany (šugo). Hejtmani pak dohlíželi nad svými osobními vazaly (gokenin). Menší rody (džitó) pak spravovali statky šoen.Tvořili základ Joritomovi síly a v případě nutnosti mu poskytli vojenskou pomoc. Joritomo chtěl především vojenskou vrstvu oprostit od vlivu Kjótského dvora (Kjóto=Heian) a právě za tímto účelem založil Šógunát (bakusu). Joritomo roku 1192 získal titul šóguna, ale věnoval se především dohledu nad vazaly a už v roce 1995 rezignoval. Každopádně tento nový systém vazalských vztahů byl něčím úplně novým od předchozího systému. Císařský dvůr nebyl tímto po porážce Tairů sesazen, ale nebyl u moci. Zatímco císařský dvůr sídlil v Kótu, tak Šógunát měl sídlo ve městě Kamakura, po kterém je pojmenováno toto období. Šógunát postupně získával větší vliv na úkor Kjótského dvora. Dvůr si zachovával některé své pravomoci, ale jeho politický vliv slábnul. Ve společnosti převládl pocit pomíjivosti a chaosu. Starý systém se zhroutil. Mezi lety 1150 a 1250 výrazně pronikal k lidem buddhismus a jeho učení. Toto učení Buddhy Amidy vycházelo z pomíjivosti, uznání lidské slabosti a potřebě milosrdenství. Zásadně, tak ovlivnilo japonskou společnost. Novou elitní vrstvou se stali samurajové, kteří používali buddhismus ke zlepšení svých schopností. Navštěvovali zenové školy mnichů, kteří přinesli své školy Rinzai z Číny.


Vzestup a pád rodu Hódžó 

Joritomo umírá roku 1199. Jeho manželka Masako, patřila k rodu Hódžó, který po té převzal moc nad šógunátem. Vládli z pozice regentů (šikken) a opírali se o podporu dalších mocných rodů, kterým udělili podíl na vládě prostřednictvím Schromáždění poradců (Hjódžóšú). V 70. letech 13. století zažilo Japonsko dvě invaze Mongolů. Šógunát byl připraven bránit zemi, ale proti mongolským hordám by japonské jednotky zvyklé ne menší souboje neměli šanci. Japonsko tehdy zachránily dva mocné tajfuny v letech 1274 a 1281. Od té doby existuje legenda, že Japonsko chrání božský vítr Kamikaze.
Šógunát musel nicméně i po odrážení invazí bránit vzdálené Kjúšú a to vyčerpávalo ekonomicky vazaly poskytující tuto ochranu. Nešlo o vpád na cizí území, ale o ochranu, takže neexistovala kořist a ani efektivní systém. Vazalské rody se tak často zadlužili a přišli o vlastní půdu. Následně se uchýlili k pirátství a loupežení.  Šógunát dokonce ztratil kontrolu nad okrajovými územími. V té době nastal oprávněný dojem, že Hódžóvé konají především ve svůj prospěch. Rodu Hódžó vyrostl konkurent v podobě císaře Godaiga (1318-1339), který chtěl navrátit starý systém moci císařského dvora. Godaigo shromaždoval nespokojené rody pro vzpouru. Hrálo mu do karet i to, že proti němu stál poněkud méně schopný regent Takatoki z rodu Hódžó.
Roku 1331 vyvolal Godaigo povstání, ale neuspěl a skončil ve vyhnanství. Nicméně ve svých intrikách pokračoval. Hódžóvé vyslali proti Godaigovi vojenskou trestnou výpravu v čele s velitelem Ašikaga Takaudžim, který ovšem k zděšení Šógunátu zběhl na stranu císaře. Jeho spojenec Nitta Jošisada roku 1333 zničil Kamakuru. Většina příslušníků rodu Hódžó spáchala sebevraždu. Tímto aktem skončilo období Kamakura a začala restaurace Kenmu.


Závěrem: Během období Kamakura sledujeme nástup vojenské vrstvy samurajů a založení Šógunátu. Moci se ujal rod Hódžó, který úspěšně odrazil dva mongolské vpády. Nicméně neustálá ochrana a nedokonalý systém vytvořily značné problémy pro Šógunát. Oponentem Šógunátu se stal císař Gadaigo, kterému se nakonec v roce 1333 podařilo se svými spojenci zničit město Kamakura i rod Hódžo. Tím končí období Kamakura a přesouvá nás to dál do období Muromači.

Použité zdroje: 1.) Kniha Stručná historie států: Japonsko od Davida Labuse,

S pozdravem Shouhei san



Období Heian

16. srpna 2010 v 19:59 | Shouhei |  Japonsko Historie

Období Heian (794 - 1185) 

Období Heian započalo přestěhováním hlavního města za vlády císaře Kanmu (781-806) na nové místo nazvané Heian. Kanmu tak chtěl dostat dvůr z vlivu buddhistických chrámů. Snažil posílit panovnickou vládu císaře. Rozpuštěním vojenské služby dal rolníkům více času pro obdělávání polí. Díky tomu začali vznikat profesionalizované vojenské síly v podobě malých strážných oddílů (kondei). Podařilo se mu také ovládnout kmeny Emishi. Zjednodušoval administrativní systém. Ve zjednodušování státní správy pokračoval jeho syn Saga ( 809-823), který založil Úřad policejních komisařů (kebiiši). Kebiiši udržovali pořádek především ve městech. Saga také zřídil ústřední politickou kancelář, která vydávala dekrety a dohlížela na kebiiši.
Další císaři byli už měně energetičtí a dvůr v průběhu 9. století se  soustředil převážně na pořádání obřadů a oslav. Mezi rody soupeřícími o moc vynikal rod Fudžiwara, jehož zakladatelem byl Kamatari, který v roce 645 stál při převratu po boku prince Naka no Óeho. Fudžiwarové vynikali na poli intrik a sňatkovou politikou sbližovali císařský rod se svým. Ke konci 9. století se odhodlali k rozhodujícímu aktu, který jim zaručoval značnou moc. Obsadili pozice regentů seššó (regent nedospělého císaře) a regenta kanpaku (regent dospělého císaře). Tyto posty do té doby obsazovali výhradně příslušníci císařského rodu. Dále Fudžiwarové nešli a loutkově drželi moc nad císařským rodem. Své soky pak odstraňovali pomocí intrik a falešných obvinění, ale největším trestem bylo většinou vyhnanství. Fudžiwarové tak prakticky drželi hlavní moc nad zemí. 
Císařové přišli na způsob, jak se vymanit z jejich moci a to odchodem z postu císaře na post excísaře. Císař Gosandžó roku 1072 odstoupil a přesto, že po roce zemřel, zavedl tuto praxi. V této praxi poté pokračovali další císaři. Post excísaře na sebe strhával postupně více politických pravomocí . Syn císaře Gosandžó jménem Širakawa vládl v letech 1072-1086 a po odstoupení si udržel moc jako excísař až do roku 1129. 


Kultura Heian 

Kultura období Heian byla velice bohatá po všech stránkách.  Japonsko si začalo vytvářet vlastní kulturu. Čínský vliv byl stále silný, ale postupně slábnul. K čínským znakům přibili dvě nové slabičné abecedy Katakana a Hiragana.  Nové druhy písma umožňovali mnohem větší využití především v poezii. Vznikli žánry jako poezie (waka nebo tanka), deníky (nikki), vyprávění (monogatari) a dalších. K nejznámějšímu dílu patří Gendži monogatari (Vyprávění o princi Gendžim) od dvorní dámy Murasaki Šikibu. Toto dílo je považováno za první román na světě. Buddhismus se nadále zakořeňoval do japonské společnosti pomocí sekt Tendai, Šingon atd. Došlo k odklonu v architektuře od Číny. Upadal pozvolna císařský palác a šlechta si začala stavět honosné rezidence na předměstí Heianu. Mnohem hodnotnější než schopnost ovládat umění meče byli pro společnost schopnosti ovládání hudby, etiky a psaní. Společnost byla polygamní. Japonci domlouvali svatby podle rodových zájmů, ale muž i žena mohli navazovat další milostné vztahy. Kultura Heian je opravdu bohatá a ženy v ní hráli velkou roli. 



Poznámka autora: Tahle věc je velice důležitá podle mě. Nedovedu si představit v Evropě podobné zapojení žen, jako probíhalo v Japonsku. Středověk byl výhradně světem mužů ve všech oborech. I fakt, že domluvené sňatky byli poměrně volné a oba manželé si mohli najít milence, svědčí o úplně jiném pohledu na upnutou společnost Japonců. Minimálně v tomto období byli mnohem dál než mi po kulturní stránce.

Rostoucí moc rodů 

Po ovládnutí kmenů Ebishi nehrozilo Japonsku výrazné nebezpečí. Dvůr se věnoval sám sobě a nad ostatním územím si držel moc prostřednictvím provinčních úřadů, které zastávali méně úspěšní dvořané. Zmiňované zrušení vojenské služby znamenalo nutnost pro rody a kláštery vytvářet si vlastní jednotky, aby udrželi pořádek v zemi. Dvůr nikdy necítil potřebu držet pevně šlechtu pod krkem a spíše používal politiku kompromisu. Rodový vůdci obsazovali dědičně okresní úřady a místa na provinčních úřadech. Některé oblasti byli tak málo závislé na císařském dvoře, že se chovali velice nezávisle. Guvernéři provincií navazovali vazby s  rody. Díky tomu se posilovala moc rodů na úkor centrální moci. Problém tvořilo i množství princů v císařském rodě a tento problém se řešil odesíláním princů do provincií. Princové pak často zakládali vlastní rody, které časem splynuli s místní elitou. Nejmocnější z nich dostávali řadu výhod jako například vojenskou ochranu.
Pro profesionální bojovníky a příslušníky těchto rodů zdomácněl název Samuraj. Samuraj je profesionální válečník, který patří zpravidla k nižší šlechtě. Ovládá lukostřelbu z koně a umění meče. Často mohl vlastnit půdu nebo zastávat nějaký úřad. Mezi nejsilnější rody patřil vládnoucí rod Fudžiwarů a rody Taira a Mimamoto. Právě rody Taira a Mimamoto se dostali do sváru při nástupnickém sporu, který rozdělil politickou scénu. Odstupující císař Toba rozhodoval o svém nástupci, ale zemřel roku 1156 a rody Taira a Mimamoto se rozhodli rozhodnout pomocí boje. Vítězem se stal rod Taira v čele s Kijomorim. Tairové pak opanovali dvorské prostředí. Císařové a Fudžiwarové nebyli sesazeni , ale hráli pouze obřadní roli a moc držel rod Taira. Taira kontrolovali hlavní město i řadu provincií. Kijomorin se pokusil vybudovat nové hlavní město, udržoval obchod s čínskými Sungy a budoval vazalské vztahy. Dosáhl postu Velký ministr, který příslušel do té doby pouze panovnickému rodu. Roku 1180 dosadil na trůn svého dvouletého vnuka Antokua. Těmito kroky logicky vyvolal velkou nevraživost ze strany dvora, který se marně pokusil o vzpouru. Nicméně to vyvolalo odezvu. Rod Mimamoto hodlal pomstít svojí minulou porážku.


Konec období Heian 

Roku 1881 zemřel vůdce Tairů Kijomori. To bylo pro Tairy výrazné oslabení a navíc roku 1882 hlavní město postihnul hladomor. Z oblasti Kantó se postavil Tairům vůdce rodu Mimamoto jménem Joritomo se svým bratrem Jošicunem. Joritomo roku 1180 shromáždil dostatečný počet rodů, kterým nasliboval garanci pozemkového vlastnictví. Během čtyř let Tairy vojensky zničil v pozemních bitvách a nakonec roku 1185 rozdrtil jejich lodstvo v bitvě u Dannory. Vůdci rodu Taira byli zavražděni a velká část jich spáchala sebevraždu. Rod tímto aktem vymřel po meči.

Závěrem: Během období Heian jsme světky rozkvětu a utváření japonské kultury. Císaři se snažili zmírnit vliv úředního aparátu a udržet moc na své straně. Nicméně postupně byli ovládnuti silným rodem Fudžiwarů. Moc rodů sílila na úkor centrální moci. Po bitvě mezi nejsilnějšími rody Taira a Mimamoto se moci chopil rod Taira. Nicméně si počínal velice despoticky a nakonce byl rodem Mimamoto zničen v konečné bitvě roku 1185. Tím končí období Heian a přesouvá nás to dál do Období Kamakura.

Použité zdroje: 1.) Kniha Stručná historie států: Japonsko od Davida Labuse,

S pozdravem Shouhei san

Angela Aki

15. srpna 2010 v 14:47 | Shouhei |  Úvod- Manga Sekai

Angela Aki

Angela aki (Kiyomi Aki) se narodila 15. Září 1977 v japonském městě Itano. Aki je známá zpěvačka a pianistka. Její otec je japonec a matka je američanka s italským původem. Od tří let brala Aki lekce piana. V patnácti letech se přestěhovala na Hawaii, kde vystudovala na Lolani School. Aki mluví anglicky a japonsky. Dále vystudovala v hlavním městě USA politické vědy na George Washington University.
Poprvé se provdala v roce 2001 za Tonyho Alany, který produkoval její první desku. V roce 2007 se Aki provdala za japonského režiséra Taro Hamano

Své první album vydala v roce 2000 pod názvem These words. Po vystudování university si našla práci sekretářky ve Washingtonu. Vzhledem k svému snu stát se profesionální zpěvačkou opustila v roce 2001 práci. Po produkování muziky pro několik japonských společností se rozhodla Aki přestěhovat zpátky do Japonska. V roce 2003 viděla Aki koncert Shiina Ringo v Nippon Budokan Hall a slíbila si, že jednou bude na stejném místě vystupovat také. I přes to, že neměla žádný kontrakt vystupovala živě v malých barech. Napsala přes sto písní a vytvořila několik demo cd. V roce 2005 vydala nezávisle mini album pod Virgo Music entitled nazvané One, které se velice dobře prodávalo. Alba si všimnul Nabuo Uematsu a požádal Aki o vytvoření písně pro Final fantasy XII. Píseň se jmenuje Kiss Me Good-Bye. Napsala taky jednu endingovou píseň pro anime Blood+ s názvem This Love.V roce 2006 koncertovala v Nippon Budokan Hall a byla první vystupujícím, který vystupoval sólo pouze se svým pianem. Její sen se tak stal skutečností.
Po One vydala v roce 2006 album Home, v roce 2007 album Today, v roce 2009 album Answer a v roce 2010 album Life. Nejznámější písně od Angely Aki jsou Kiss Me Good-Bye, Skurairo, This love a Tegami. Anglea aki byla vybrána Bobem Dylanem k zpívání Knockin on Heaven´s Door v japonském jazyce pro fim Heaven´s Door.


Angela Aki- Tegami

Angela Aki- This Love

Angela Aki- Kiss me Good-Bye

Angela Aki- Sakurairo



Rozhodně písně od Angela Aki dokáží zasáhnout vaší duši a je z nich neuvěřitelně cítit cit a život.

Použité zdroje: 1.) Wikepedie-Angela Aki (Engish)

S pozdravem Shouhei san


Období Nara

14. srpna 2010 v 18:05 | Shouhei |  Japonsko Historie

Období Nara (710-794) 

Roku 708 se císařovna Gemmjó rozhodla přemístit své hlavní město Fudžiwarako na nové místo zvané Heidžókjó (Nara). Nové hlavní město bylo vybudováno podle vzoru čínského Tchanganu. Vzniklo tak město s pravoúhlou sítí ulic, velkým počtem paláců a chrámů. Město čítalo na 200 tisíc obyvatel a překonalo vše, co doposud v Japonsku stálo a zanechalo za sebou velké kulturní dědictví. Osídleno bylo v roce 710.

Dvůr tedy přesídlil do nového hlavního města, kde sídlil až do roku 784. Významným panovníkem byl císař Šómua (724-749), který prosazoval buddhismus. Šómu budoval buddhistické kláštery po celé zemi. Buddhistické kláštery dostávaly rozsáhlé pozemky a měli i daňové úlevy. Navíc jejich vliv se zvyšoval a císař s jejich pomocí chtěl utlumit sílící vliv rodu Fudžiwara. Roku 752 se v narském klášteře Tódaidži konalo zasvěcení 17 metrů vysoké bronzové sochy Buddhy. Účastnilo se jí tisíce mnichů a delegace z Číny a Indie. Tento akt měl především politický význam a ukazoval velkolepé císařské ambice. Tato akce se stala impulsem pro založení císařské pokladnice Šósóin. V osmém století se i díky buddhismu zvedala civilizační úroveň obyvatel. Vliv na to měl i rozkvět výtvarného umění, architektury a literatury. Z literatury zmiňme kroniky Kodžiki a Nihon šoki nebo básnickou sbírku Manjóšú.  


Adaptace Tchangského modelu 

Země pokračovala v budování císařství dle čínského tchangského modelu, který započal v reformním období Taika. Celá země byla rozdělená do provincií, okresů a vesnic. V provinciích působil vždy Guvernér jako člen dvorské šlechty, který dohlížel na daně, administrativu a sčítání lidu. V Japonsku se neujal čínský systém obsazování úředníků podle úřednických zkoušek. Úředníci byli dosazování především podle rodové příslušnosti, takže se uplatňovalo dědické právo. Politický systém měl své nedostatky, které ovšem císařskému dvoru, šlechtě i klášterům do jisté míry vyhovovali. 
Tchangský hospodářský model také nešel úplně aplikovat na Japonsko. Tento model počítal s velkými rozlohami polí pravidelně přerozdělovaných státním rolníkům. Bohužel Japonsko je velice hornaté a mnohem náročnější na obdělávání. Výnosy byli tedy mnohem nižší a navíc mnohé pozemky stát rozdal klášterům. Tento čínský systém přerozdělování půdy se tedy neosvědčil. Místo toho začala vznikat venkovská sídla nazývaná Šoen. Tyto državy se stali po staletí dominantní formou držení půdy. Na vrcholu struktury šoenů stál vysoký dvorský rod. Pod ním se o efektivní správu a obdělávání půdy statků starali rodoví předáci. Nejníže pak stál správce a samotný rolník.
Ani vojenský systém nešel úplně adaptovat na Japonské území vzhledem k rozdílným podmínkám. Japonský dvůr nebyl nikým ohrožován a jediné ohrožení představovaly kmeny Emishii na severu hlavního ostrova, které byli postupně zatlačovány. Těžkopádné armády se ukázali jako neefektivní proti dobře bojujícím barbarským kmenům Emishi. Bojovníci Emishi se vyznačovali především jako lučištníci bojující ze sedla koně. Na základě neefektivnosti těžkopádných armád byla zrušena roku 792 vojenská služba rolníků. Tím mohli vznikat profesionální válečníci později známí jako Samurajové.


Fujiwara no FuhitoTodai-ji temple

Konec období Nara 

Po politických půtkách mezi narskou dvorní šlechtou a vysokým buddhistickým klérem nastoupil roku 781 na trůn schopný císař Kanmu. Roku 784 přesídlil dvůr z Nary na sever do Nagaoky. Poté, co bylo toto místo označeno za neblahé, přesídlil dvůr roku 794 na místo zvané Heian (Klid a mír), později přejmenované na Kjóto. Dvůr chtěl tímto aktem uprchnout před vlivem narských chrámů, kterým bylo zakázáno se za dvorem přestěhovat. Před zlými duchy pak chránila město Heian mohutná hora Hiei. Tímto započalo nové období zvané Heian.

Závěrem: Během období Nara se zvyšovala civilizační úroveň obyvatel a výrazně zakořeňoval ve společnosti buddhismus. Japonsko postupně přizpůsobovalo čínský systém vlastním podmínkám. Úřední posty byli dědičné, započal vznik profesionálních válečníků a rozdělování půdy dle systému statků Šóen. Nakonec došlo roku 794 k přestěhování hlavního města na nové místo Heian za účelem odpoutání se od moci narských klášterů. To nás přesouvá dál do Období Heian.

Použité zdroje: 1.) Kniha Stručná historie států: Japonsko od Davida Labuse,

S pozdravem Shouhei san



Isao Takahata

10. srpna 2010 v 15:02 | Shouhei |  Studio Ghibli

Isao Takahata

Isao Takahata se narodil 29 října roku 1935 ve městě  Udžijamada. Takahata je spoluzakladatelem studia Ghilbi a patří k uznávaným tvůrcům japonských animovaných filmů. V roce 1959 začal pracovat pro animátorské studio Toei Doga. Právě zde v roce 1968 potkává svého dnes už dlouholetého kolegu Hayao Miyazakiho při práci na jeho filmu Prince of: The Great Adventure of Hols. Miyazaki pracoval na filmu jako animátor. Společně pracují v rolích režisér-animátor i na dalších dílech jako například Lupin III, Heidi a Anne of Green Gables. Když se rozhodl Miyazaki přetvořit svojí mangu Nausicaa of the Valley of the Wind na anime filme, tak si vybere Takahatu za producenta. Bylo to poprvé, kdy pracoval Takahata jako producent, ale odvedl skvělou práci.


V roce 1985 Takahata, Hayao Miyazaki a Suzuki Toshiro dnes velice známé studio Ghibli. V roce 1986 se podílí jako producent na Miyazakiho filmu Laputa. První Takahatův film pod studiem Ghilbli z roku 1988 je film Hrob světlušek. Další jeho filmy jsou Only Yesterday, Pom Poko a My Neighbors the Yamadas. Je potřeba zmínit, že kromě Yamadových Takahata není auterem příběhů, ale režisérem jejich animované verze. To mu nijak neubírá na faktu, že jeho díla jsou skvělá. V současnosti pracuje na filmu  The Tale of the Bamboo Cutter.


Takahata vytvořil opravdu úžasné filmy. Nejznámějším je asi Hrob světlušek, který pojednává příběh dvou sirotků na konci druhé světové války. Tento válečný film má neuvěřitelnou atmosféru a je velice uznávaný. Ukazuje nám dopady války na Japonsko a pro mě velice ironický a dojemný příběh dvou sirotků. Více o filmu v mém článku zde: Hrob světlušek . Dalším Takahatovým filmem je film Only Yesterday. Jde o psychologické drama s nádechem romantiky. Vidíme příběh dospělé ženy, která se vrací ve svých vzpomínkách do svého dětství a snaží se najít sama sebe. Je to velice dojemný film a všem ho doporučuju. Následoval film Pom Poko, kde v  podobě jezevců sledujeme příběh plný komedie a otázky vzahu lidí a přírody. I když je to dost zábavný film, tak obsahuje poněkud smutné a vážné téma, kdy musí příroda ustupovat výstavbě. Poslední filmem jsou Yamadovi. Jde o humorné scénky této rodiny, které zachycují každodenní život. Nicméně je až překvapivé, jak připomínají náš vlastní život a obsahují poměrně hodně moudrosti, kterou Takahata za svůj život nasbíral.


Závěrem bych chtěl říct, že Isao Takahata sice není tolik známí jako Miyazaki, ale jeho díla dosahují stejné hodnoty. Takahatovi filmy jsou plné myšlenek a citů. Jeho čtyři filmy pod studiem Ghibli by si nikdo neměl nechat ujít. A já si je vždy rád pustím znovu.

Doporučuju mé články: Hayao Miyazaki a Princezna Mononoke

S pozdravem Shouhei san

Upíři v Anime

10. srpna 2010 v 11:29 | Shouhei |  Anime Tipy

Téma Upíři v Anime

Minulý týden bylo Téma týdne Anime. Někdo možná ví, že v Anime existuje celá řada seriálů zaměřených právě na upíry. Pokusím se vám některé z nich představit.

Vampire Hunter D: Bloodlust


Jedná se o film založený na novele od Hideyuki Kikuchi. Vidíme svět, kde slavná éra upírů je u konce a lidé opět dominují planetě. Náš příběh ukazuje romantický příběh mezi upírem a lidskou dívkou. Dívka je unesena a zdrcená rodina si najímá nejslavnějšího lovce upírů jménem D. Tento lovec je sám upírem a nese si sebou břímě své minulosti i nesmrtelnosti. Celý anime je vlastně honem za kořistí, ale nemyslete si, že je to nudný lov. Přimotává se nám do děje skupina lidských lovců a skupina ochránců vznešeného upíra, mezi něž patří pěkné potvory. Projdeme se zpustošenou zemí i městem upírů a dorazíme k zámku mocné upírské kněžny, která má svůj ďábelský plán. Příběh je opravdu spíše hororový a pochmurný. Pokud chcete vidět sci-fi, upíří akční příběh, kde je jistý nádech romantiky nemůže vás film zklamat.



Blood+


Jedná se o 50 dílné anime (díl má 22 minut), kde upíří hrají opravdu zvláštní roli. Celý příběh se točí kolem dívky jménem Saja. Je neuvěřitelné, že i při 50 dílech je anime dějově velice rychlé a nedokážeme odlepit oči od obrazovky. O minulosti Saji nevíme na začátku nic a ani ona neví, kdo je. Postupně se dozvídáme její hrůznou minulost, která nás staví do podivného příběhu. Není třeba zdůrazňovat, že akce jsou skvělé a krev má podivný nádech zuřivosti a lehkosti. Upíři zde nejsou standardní, jak je známe. Prozradím jenom, že v podivné stvůře byly nalezeny dvě vajíčka a z nich se vylíhli dvě holčičky nové královny. Vidíme i dost romantiky, ale nečekejte románek spíše skrytou lásku. Naprosto neuvěřitelné jsou různé epizody. Zasněžená ruská vesnička, kde se lidé bojí a sídlí tu podivný tvor. Pokusní lidé, kteří se úplně nepovedli a jsou odsouzeni zemřít, kde jejich konec je neuvěřitelně dojemný. Rozhodně to stojí za to. Nicméně opravdu nečekejte klasické upíry, ale velice zajímavý příběh s atmosférou.



Hellsing


Jedná se o 13 dílné anime+ 6 OVA (díl 22 minut OVA 45 minut) a jde o nejlepší hororové akční anime vůbec. Mladá policistka Victoria Seras je přeměněna v upírku mocným upírem Acurdem dále jen Akádo. Vše se točí kolem organizace Hellsing, která se zabývá lovem upírů. Celý příběh je neuvěřitelně krvavý a setkáme se zde s nacistickými upíry, fanatickým Vatikánem a hlavně londýnským oddělením Hellsing. Věřte mi, že nikde nenavodí, tak krvavou a hororovou atmosféru. Prvních 13 dílů je nádechem akce, ale to co se odehrává v OVA, je neuvěřitelné. Grafika naprosto dokonalá a sledujeme neuvěřitelnou bitvu, kde je masakrován Londýn. Vidíte upíří nacisty vraždící v Londýně a boj s nimi. Těžko to popsat, ale s hudebním doprovodem vše působí přímo apokalypticky a věřte, že zde se budete brodit ve sračkách. Kdo chce vidět akci, není jasná volba. Anime je dobré, ale OVA jsou opravdu úžasná. Nicméně pokud si nechcete nechat ujít příběh, shlédnete obojí.



Karin (chibi Wampire)


Jedná se o 24 dílné anime (díl 22 minut) a rozhodně už nejde o nějaké sání krve. Krve je v anime dost, ale trochu v jiném pojetí. V tomhle anime jde především o vtip a romantiku. Je to trochu parodie na upíry. Zde upíři sátím krve nekradou životy, ale emoce. Naše hrdinka ovšem krev spíše dává a dá se říct, že často přímo exploduje. Toto anime je velice zajímavé a má jisté části, kde se přenáší dál a poukazuje na různé chování lidí. Nicméně především jde o komedii a romantiku. Je tam lovec upírů, ale je to asi nejvtipnější postava ze všech. Poslední díl mě málem zabil, ale nechci prozrazovat. Oproti Blood+, Hellsing a Hunter D si nejsem jistý, zda tohle anime zaujme lidi, které anime nezajímá, ale kdo ví. Pro mě je to super komedie.



Vampire Knight a Vampire Knight Guilty (dohromady 26 dílů)


No těžko hodnotit. Pokud jste holka a máte rádi upíry, tak je tohle pro vás nejlepší volba. Jedná se o upíří romantické drama. Nicméně nelze čekat pouhé románky. Akce, krev a temný příběh je tady dost silný. Příběh je silný a mě se opravdu anime líbilo. Nicméně nejsem schopen to dobře popsat. Musel jsem tohle anime zmínit. Převažuje zde více beznaděj, než láska. Nečekejte poklidný dýchánek, ale spíše romantické drama v pravém slova smyslu.




--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Online tyto anime s anglickými titulky najdete zde: Anime online a anime film wampire hunter D najdete online zde: Vampire Hunter D

Není těžké to najít s českými titulky na internetu. Já dávám vždy přednost anglickým titulkům, ale komu to vadí může hledat na netu s českými. Většinou najde.

S pozdravem Shouhei san

Období Jamato

9. srpna 2010 v 22:52 | Shouhei |  Japonsko Historie

Období Jamato (250 n.l. - 710)


První doložená zmínka o Japonsku je z roku 295 a nalézá se v čínské kronice Wej. Zmínka pojednává o lidech země Wa (malá země), kde popisuje existenci malých státních útvarů, které mezi sebou válčí. Před tím jsme měli informace pouze z archeologických nálezů, takže tato první zmínka je velice cenná. Mezi kmenovými státy vyčníval jeden jménem Jamatai. V jeho čele byla panovnice Himiko, která roku 238 vyslala k wejskému dvoru poselstvo, jako důkaz vazalské oddanosti. Za tento projev obdržela titul královna Wa. Právě pojem Wa je nejstarším známým označením Japonska. Stát Jamatai se vyskytoval pravděpodobně na severu ostrova Kjúšu. Ze sjednocovacího procesu mezi 4-6 stoletím vzešel stát Jamato. Japonsko nadále čerpalo poznatky z pokročilejšího Korejského poloostrova. Přinesli, tak do Japonska nový způsob boje z koňského sedla a čínské znakové písmo. Ve státě Jamato panoval volnější svazek rodů udži, který byl spojován panovnickým rodem. V čele rodů udži stáli náčelníci zastávající funkci vojevůdce i kněze zároveň. Obyvatelé uctívali různá božstva a nejvyšším bylo božstvo vládnoucího rodu bohyně slunce Amaterasu. V Japonsku sice existoval Kult slunce (šinto), ale nikdy nedosáhl formy srovnatelné s křesťanstvím nebo Islámem. Pro potřebu posílení šinto byla vytvořena legenda o císaři Džimmu. Džimmu založil údajně říši císařů, která vládne dodnes. Podle kroniky Kodžiki byl vnukem bohyně Amaterasu.


Kultura Kofun (250 - 538)


Po kultuře Jajoi nastupuje nová kultura nazývaná Kofun, která se kryje s obdobím Jamato. Vyznačuje se mohylami Kofun, které nám mnohé říkají o tehdejší době. Mohyl Kofun se našlo na dva tisíce. Mohyly se budovali, jako hrobky určené významným lidem. Tento zvyk byl opět přenesen z pravděpodobně z Číny. První mohyly měli kruhoví půdorys a využívali pahorků nebo vyvýšenin. Od poloviny 4. století se začali budovat obrovské mohyli o půdorysu podobném klíčové dírce o délce do 475 metrů. Mohyly byli určené císařům, ale i významným lidem lokálního významu. Mezi nejzajímavější útvary patří ty, které jsou vyzdobeny malbami nebo rytými ornamenty. V mohylách se také nacházeli různé sošky, zbraně, šperky a další předměty. Sošky jsou podobné soškám z období Jajoi, ale jejich stupeň tvrdosti je mnohem větší. Od poloviny 5 století se začal objevovat v mohylách i velké množství jezdecké výzbroje. Má se za to, že vládnoucí rod státu Jamato a jeho sjednotitel byl původem lid bojovníků na koni nazývaný Kiba. Nicméně není to dostatečně podložené.


Období Asuka (538 - 645)


Roku 538 přišlo do Japonska učení Buddhismu a to z korejského poloostrova. Roku 552 poslal pekčský král (korejské království) císaři Kimmei dary a s nimi i sochu Buddhy Šákjamuniho spolu s dopisem, v němž vyzdvihuje novou nauku. Dar byl přijat, ale vzniklo silné napětí z řad rodů prosazujících kult slunce šintó, kde nejvýraznějšími odpůrci byli rody Mononobe a Nakatomi. Nakonec císař povolil rodu Soga uctívat Buddhu jako rodové božstvo. Sogové značně posílili a stali se patronem korejských učenců a řemeslníků. Sogové roku 587 porazili rod Mononobe a ještě více posílili svůj vliv. Tím došlo k vlídnějšímu přijímání buddhismu. Sogové zpravovali i císařský poklad a sňatkovými svazky zvětšovali své propojení na panovnický rod. Sogové prakticky zastínili panovnický rod, ale nikdy si na jeho pozici nedovolili. Soga no Umako dával přednost spolupráci s císařovnou Suiko a hlavně s princem Šotoku. Nicméně je nutné podotknout, že šlo o Umakovu sestřenici a synovce a Sogové měli opravdu značný vliv. 
Princ Šótoku se snažil posílit autoritu císařského dvora. Roku 604 zavedl čínský kalendář. Byl šiřitelem a zastáncem buddhismu. Založil chrám Hórjúdži v Naře, který byl dokončen roku 607. Vytvořil také první státotvorný dokument tzv. Ústavu o sedmnácti článcích. V tomto dokumentu je zanesena ochrana buddhismu a především základní politické koncepce centralizace moci a absolutní moci panovníka.  Roku 603 zavedl čínský model dvorských hodností, který počítal s dosazováním podle schopností a nikoliv rodové příslušnosti. Nicméně tento model vyžadoval silné vládce, kterých v Japonsku nikdy nebylo mnoho. Velkým přínosem bylo vysílání poselstev do Číny. Právě díky těmto cestám Japonci mohli studovat čínskou státní správu a buddhismus a své poznatky dovážet do země. Po Šotukově smrti roku 622 Sogové vystupňovali své snahy o síle jejich vlivu na panovnický rod a začali se chovat ryze despoticky. Vyústilo to v krvavou odplatu. Roku 646 zavraždili princ Naka no Óe z panovnického rodu a Nakatomi no Kamatari (zakladatel rodu Fudžiwara) vůdce Sogů Iruku. Tím započali nové reformní období Taika.


Období Taika (645 - 710)


Naka no Óe a Nakatomi Kamatari  měli po svržení Sógů volnou cestu k reformám, které měli vytvořit centralizovaný byrokratický stát. Poprvé v japonských dějinách byla vyhlášena éra podle čínského vzoru s názvem Taika (Velká změna). Vlastně bylo navázáno na původní návrhy prince Šotoku. Veškerá půda byla prohlášena za vlastnictví císaře a byla založena ústřední vláda s úředníky a ministerstvy. Došlo k vytvoření provincií a okresů. Byli zavedené daně v podobě robotní povinnosti, vojenské služby a naturálií (převážně rýže). Z těchto důvodů bylo potřeba provádět sčítání lidu. Daňový systém byl zaveden, aby byl zajištěn příjem pro nové hlavní město. Roku 702 byl vytvořen zákoník Taihó. Zákoník byl tvořen trestními normami (ricu) a nařízeními o uspořádání chodu státu (rjó). To znamená, že stát byl založený na trestech a příkazech (ricurjó) a stál na pevném právním základě. Ve stejném roce vznikl nový název státu Nihon (či Nippon), který v překladu znamená Země vycházejícího slunce. Podle všeho mezi císařem a šlechtou (rody) převažovala spíše vzájemná závislost než spory. O to delší mělo císařství trvání a vlastně trvá v jisté podobě dodnes.  Reformy byli příliš náročné a nemalá část zůstala pouze záměrem. Nicméně přeměna a směr Japonska tím započaly.


Závěrem: Období Jamato nám ukazuje začátek formujícího se státního útvaru Jamato. Do Japonska se dostal buddhismus a byly převzaty čínské modely vládnutí. Panovnický rod nakonec upevnil svojí pozici a vytvořil systém centralizovaného státu řízeného císařským rodem. To nás přesouvá dál do Období Nara.

Použité zdroje: 1.) Kniha Stručná historie států: Japonsko od Davida Labuse,

S pozdravem Shouhei san

Období Džómon a Jajoi

8. srpna 2010 v 14:10 | Shouhei |  Japonsko Historie

Období Džómon (10 000 př.n.l.-300 př.n.l.)

První lidé přicházeli na Japonské ostrovy už 30 000 let př.n.l.  přes pevninské mosty, které během ledových dob spojovaly Japonsko. Japonsko bylo konečnou stanicí migračních vln, které přicházeli především z Polynesie, Číny a tunder severovýchodní Asie. Nicméně je možné, že přicházeli s Koreje nebo tichomoří, ale odkud převážně přicházeli, nevíme. První kultura začala vznikat 10 000 let př.n.l. a nazývá se Džómon. Tato kultura po sobě zanechala především keramiku s typickými otisky šňůr. Džómon v překladu znamená Kultura provazcového vzoru. Japonská keramika stará až 14 500 let př.n.l. patří k nejstarším na světě. Kromě keramiky z té doby známe sošky zvané Dogú. Tyto sošky zobrazovali převážně těhotné ženské postavy. Sošek i keramiky z té doby se v Japonsku našlo velké množství a to hlavně ve východních částech Japonska. Zhruba 5 000-3 000 př.n.l se začali obyvatelé usazovat v malých osadách. Dožívali se poměrně nízkého věku a pohřbívali své mrtvé do keramických nádob. Mezi lety 800-300 př.n.l. se obyvatelé už měli jednotné rysy. Trvalo několik tisíc let, než přešli japonci ze sběru, lovu a rybolovu k zemědělství. Zhruba 3 000 let př.n.l. se objevili první náznaky pokusů o pěstování obilovin. Z Koreje se dostala do Japonska rýže. O cíleném pěstování můžeme mluvit až od 1 000 let př.n.l, kdy v oblastech Kjúšu se rýže pěstovala dokonce na zavlažovacích políčkách. V Japonsku nebyli vhodné plodiny ke kultivaci a ani domestikovaná zvířata. Nejlépe se ujala v Japonsku rýže. V letech 660 př.n.l na trůn státu Jamato zvolen první císař Džimmu a tím započali dějiny Japonska. Podle kroniky Kodžiki byl vnukem bohyně Amaterasu (Slunce), hlavního japonského božstva.


Období Jajoi (300 př.n.l.-250 n.l)

Období Jajoi dostalo název podle místa prvního nálezu nového typu keramiky v Tokiu. Keramika sice zaostávala zdobností, ale značně ji překonala technikou výroby a využitím. Používá se už hrnčířský kruh a vyšší teplota výpalu. Jajoiské období trvalo 600 let až do konce 3. století našeho letopočtu. Hlavním znakem období není keramika, ale zemědělství.  V té době přinesli imigranti z Koreje pěstování rýže a techniku zpracování kovů. Japonsko tak rázem skočilo z neolitu do doby železné, protože bronz a železo přišlo do Japonska současně. Migranti nebyli moc početní k původnímu obyvatelstvu, ale nové věci rychle obyvatelé Japonska převzali. Způsob pěstování rýže spočíval na technice zavlažovaných rýžovištích. Tato technika vyžadovala mnohé znalosti a díky příchodu tohoto druhu zemědělství obyvatelé Japonska začali přecházet k životu na stálém místě. Díky možnosti zůstávat na jednom místě vznikala větší potřeba vytváření majetku, vznikali zřetelné společenské třídy. Značně se urychlil sociální vývoj. Sklizeň úrody nutila obyvatele budovat sýpky se zvýšenou podlahou a palisády kolem osad. Pěstování rýže vyžadovalo kolektivní práci, proto vznikali mnohem větší osady. Lidé začali žít v dřevěných a kamených chatách.
Příchod železa a bronzu do Japonska přinesl první kovové nástroje, zbraně a rituální kovové předměty. Známé jsou například zvonce Dótaku, kterých se našla řada, ale jejich účel není znám. Do Japonska přišla také technika zpracovávání látek z vláken lnu nebo moruše. Látky nahradily dosud používané kožešiny.


Závěrem: Období Džómon a Jaoji zachycují první osidlování Japosnkých ostrovů, první keramiku, zemědělství, zpracovávání kovů a utváření společnosti. Po jejím pochopení se můžeme posunout dál k období státu Jamato

Použité zdroje: 1.) Kniha Stručná historie států: Japonsko od Davida Labuse, 2.) Wikepedie-Dějiny Japonska , 3.) Japonsko.asiat.cz , 4.) www.japonsko.info

S pozdravem Shouhei san



Hayao Miyazaki

8. srpna 2010 v 0:01 | Shouhei |  Studio Ghibli

Hayao Miyazaki


Hayao Miyazaki se narodil 5. ledna 1941 v Tokiu. Miyazaki patří k jednomu z neslavnějších a nejznámějších tvůrců anime světa. Jeho animované filmy si získaly své fanoušky po celém světě. Pohled Miyazakiho na svět, který přenáši do svých filmů vytváří neuvěřitelná díla. I když nebudete o filmu vědět, že je od něj, tak to poznáte, protože jeho díla mají vždy jistý nádech, který se nedá popsat.

Ve skutečnosti se Hayao Miyazaki nekouká na televizi a cesta jakou počítače berou dětem opravdové zážitky ho dělají smutným. Myslím, že toto je hodně důležité a s tímto pochopíte jeho díla mnohem lépe.

Animátroská tvorba Miyazakiho začalo v roce 1963, kdy dostal práci ve studiu Toei Animation. Důležité pro nás je, že Miyazaki začal působit na anime scéně už na jejím začátku. V roce 1968 potkává Isao Takahatu při práci na díle Hols: Prince of the Sun. S Takahatou spolupracuje od té doby v podstatě dodnes. V roce 1971 opouští studio Toei a přechází k studiu A pro, kde režíruje anime Lupin III a další díla. První dílo, kde jsou rozpoznat první náznaky, které mají jeho další díla, byl anime film The Castle of Cagliostro.
První významné dílo od Miyazakiho je  Nausicaa of the Valley of the Wind, která vyšla v roce 1984. Miyazaki se zde dotýká tématu soužití lidí s přírodou. Je potřeba dodat, že Nausica vznikla na základě Miyazakiho mangy, která je podstatně delší a složitější na pochopení. Nausica měla velký úspěch a Miyazaki se rozhodnul založit vlastní studio, aby mohl tvořit díla podle svého.
V roce 1985 založil Miyazaki, Takahata a Suzuki Toshiro dnes velice známé studio Ghibli. Následně už Miyazakimu nic nebránilo v tvorbě vlastních děl a díky jejich úspěchu jich vytvořil do dnešního dne několik. V roce 1986 vyšel od Miyazakiho film Laputa: Castle in the sky. Následoval v roce 1988 film Můj soused Totoro, který byl v kinech promítan současně s Hrobem světlušek od Takahaty. V roce 1989 vyšel film Kiki Delivery Service. Toto dílo vzniklo na základě novely od Eiko Kadono. Nicméně je to výjimka a ostatní díla jsou autorsky Miyazakiho.  V roce 1992 vyšel film Porco roso. V tomto filmu vidíme příběh italského letce a někomu možná došlo, že Miyazaki je velkým fanouškem létání. Prakticky ve všech jeho dílech někdo nebo něco létá. V roce 1997 vzniká velmi úspěšný film Princezna Mononoke, který se opět dotýká vztahu lidí a přírody. Princezna Mononoke přinesla obrovský úspěch i u lidí, které anime nezajímá. V roce 2001 vyšel další veleúspěšný film Cesta do fantazie, který obdržel Oscara za nejlepší animovaný film roku 2003. V roce 2004 dokončil film Howl Moving Castle. Posledním Miyazakiho filmem je Ponyo, který vyšel v roce 2008 a je vyloženě určený dětem. Miyazaki také pracoval na krátkém klipu japonského huděbního dua Chage-Aska s názvem On your Mark.
Miyazaki často cestuje, aby načerpal inspiraci a velice tvrdě pracuje. Upřednostňuje ruční kresbu před počítačovým provedením anime. Sám Miyazaki řekl, že svá díla vytváří především pro Japonské publikum a to, že jsou jeho díla úspěšná i venku je už něco navíc.
Miyazakiho syn Goro šlape v otcových šlépějích a jeho film  Tales from Earthsea založený na knižní předloze od Ursuly K. Le Guin je velice zdařený.



Miyazakiho díla jsou vždy skvěle doplněna hudbou a grafické spracování vykazuje velkou profesionalitu. Na filmech pracuje vždy, tak dlouho, dokud sám není spokojen. V jeho filmech je často hlavní postava mladá dívka, která musí najít, svojí pravou cestu. Typické pro Miyazakiho je, že jeho filmy nemají záporné postavy v pravém slova smyslu. Každá postava má svůj důvod pro své chování a o naprosté většině postav se nedá říct, že jsou vyloženě zlé.
Jeho filmy ukazují to špatné i dobré, co obsahuje tenhle svět a jeden sen. Sen o světě, kde lidé i přes všechny obtíže dokážou kráčet správnou cestou.


Závěrem bych chtěl říct, že Hayao Miyazaki navždy zůstane v mém srdci skrze jeho díla, která dokážou rozjasnit moji duší.

S pozdravem Shouhei san

Úvod do Japonské historie

7. srpna 2010 v 20:50 | Shouhei |  Japonsko Historie

Japonská Historie            


Japonská historie nám nabízí pohled na vývoj ostrovního státu, který je známý především dobou samurajů, zapojením v druhé světové válce a také jako stát s jednou z nejsilnějších ekonomik na světě. Nicméně, jak se z Japonska stal národ samurajů? Proč se Japonsko zapojilo do druhé světové války? Proč se Japonsko stalo jednou z nejsilnějších ekonomik? Na tyto otázky se vám pokusím odpovědět ve svých článcích. Každý článek se bude zabývat jedním historickým obdobím. Čeká nás tedy s tímto článkem dohromady 14 článků o Japonských dějinách. 

Historická období Japonska:

-Období Džómon a Jajoi (10 000 př.n.l.-250 n.l.)
-Stát Jamato (250-710)
-Období Nara (710-794), hlaví město Heidžokjó
-Období Heian (794-1185), hlavní město Kjóto 
-Období Kamakura (1185-1333), hlavní mšsto Kamamura a Kjóto
-Období Muromači (1333-1568), hlavní město Kjóko
-Doba sjednocení (1568-1603)
-Období Tokugawa (1603-1868), hlavní město Edo
-Období Meidži (1868-1912), hlavní město Tokio (Edo)
-Období Taišo (1912-1926), hlavní město Tokio
-Období Šówa (1926-1989), hlavní město Tokio
-Období Heisei (1989-současnost), hlavní město Tokio


Po dokončení celé historie Japonska určitě přidám další články, kde se chci věnovat určitým věcem hlouběji. Chci se určitě věnovat více samurajům, etiketě šogunátu, válečným zvěrstvům Japonska za 2. světové války, japonské literatuře a dalším věcem.

S pozdravem Shouhei san

Anime a jeho pravá tvář

3. srpna 2010 v 18:26 | Shouhei |  Anime Tipy

Pravá tvář anime

Pokusím se vyvrátit pár omylu, které kolem kolují a poskytnout na anime trochu jiný pohled.

1.) Pokemon je anime určené malým dětem.
2.) Naruto je anime určené dětem, kterým je kolem 13 let a je to jen jedno z mnoha anime. Naprostá většina Otaku nesmýšlí o Narutovi, jako o něčem, co stojí za shlédnutí. Jenom blázen by radil sledovat 300 dílné anime vyplněné 100 díly filerů někomu, kdo v životě anime neviděl.
3.) 99% Otaku se ve skutečnosti nezajímají o Hentai a jediný, kdo dává hentai do souvislosti s anime jsou jeho odpůrci
4.) Většina lidí vám poradí shlédnout Death note, Full metal alchemist, Elfen lied, Naruta nebo Bleach, ale tyhle anime jsou pro otaku jen dobré. 
5.) Většina Otaku dělá uplně normální věci jako vy. Jediný rozdíl je, že Otaku si místo knížky vezme mangu a místo filmu si pustí anime. 

Je poměrně jednoduché, proč většina lidí vidí pod anime pouze tyto věci. U nás jsou dva dětské pořady s anime a pro většinu dětí se stal Naruto hlavním hrdinou. Otaku nedokáží změnit to, že naprostá většina z nás jsou děti, kteří sledují Naruta. Navíc tihle mladí Otaku neumí moc anglicky a můžou sledovat pouze věci přeložené do češtiny. S českkými titulky seženu na 50 anime a s anglickými seženu na 400 anime.  Určitě je mnoho skvělých anime už přeloženo, ale to lidi, které nezajímá anime, nevidí. Nemůžeme se divit, že lidé píšou v souvislosti s anime o hentai, Narutovi a pokemonech, když nic jiného neznají. 

Jaká je tedy pravá tvář anime?

Láska:


Akce:


Komedie:


V anime se často objevuje otázka ekologie, robotxšlověk, možné budoucnosti nebo příběhy obyčejných lidí:


Nechci vám ukazovat všechny anime žánry ani popisovat, jak je to úžasné. Lepší je podle mě tahle forma a koho to zajímá víc, může si už vyhledat recenze nebo více informací.
Nedokážu popsat pravou tvář anime, tak jak bych chtěl, ale myslím, že je nejlepší ukazovat hlavně to, co na anime máme rádi. Anime i manga obsahují neskutečně skvělé příběhy, u kterých se člověk dovede smát, brečet i přemýšlet. Nebudu nikomu anime nutit, ale je dobré vědět, že anime není jenom Naruto.

Poznámka: Otaku jsou myšleni celosvětově a né pouze čeští Otaku. Je sporné, kdo je Otaku a od kdy.

S pozdravem Shouhei san

Trigun

3. srpna 2010 v 13:05 | Shouhei |  Anime Tipy

Trigun 

Autor: Yasuhiro Nightow
Počet dílů: 26 (dohromady 620 minut)
Žánr: western, comedy, fantasy
Rok vydání: 1998

Tip: Shlédnutí Trigun rozhodně stojí za to. Úžasná atmosféra westernu na vyprahlé planetě, kde lidé zápasí s nedostatkem vody a ztracené technologie se válejí po celé planetě. Trigun má další tři důvody, proč ho sledovat. Jednak je to velice komediální počin a opravdu postava Vash the Stampede je neuvěřitelně komická, ale má i své vážné stránky. Dalším důvodem je síla příběhu, kdy se dostáváme z komediální části do vážnějších dílů a vidíme původ Vashe. Ze začátku se může zdát, že zde nikdo neumírá, ale to je velký omyl. Důvodem, proč zde neumírá tolik lidí je Vash. Vash je pacifista a právě otázka pacifismu je zde velice zajímavá a provází nás celým příběhem. Nicméně akce si užijete dost.
Dojem:Vlastně u smrti jedné z hlavních postav jsem nemohl zadržet slzy a u většiny dílů jsem se dost nasmál. Příběh a jeho vyústění mě fascinovalo stejně jako postava Vashe.


Skvělá recenze na Trigun na Foxaxe.com: Trigun recenze

Online s anglickými titulky: Trigun online ( Určitě se to dá sehnat online na více stránkách. Možná i česky)

Doufám, že se bude film líbit s pozdravem Shouhei san