Běh na dlouhou trat´ - Začátek

6. října 2010 v 11:26 | Shouhei |  Běh na dlouhou trať

Běh na dlouhou trat´ 

Vlastně je to dlouho, co jsem pojal nápad pravidelně běhat a věřím, že tento nápad jednou v životě pojala naprostá většina z nás. Několikrát do roka mě moje tendence začít běhat vrhla do víru bolavých svalů a mé neschopnosti udýchat své vlastní tempo. Vrhla mě tam i tento rok zhruba před týdnem a stále se mě drží.

Vždy jsem si myslel, že musím změnit své myšlení a tím změním své chování, ale po čase jsem došel k závěru, že to celé funguje obráceně. Opět jsem se pustil do boje sama se sebou a ostatně to je na běhu to nejpozitivnější. Máte jediného soupeře a tím je vaše vlastní já. Důvodů proč začít běhat pro mě je opravdu velké množství. Mé břicho narostlo za poslední roky poněkud více než by bylo zdrávo a začíná mě pomalu, ale jistě limitovat. Navíc hraju fotbal a potřebuju mít fyzičku, abych si mohl vychutnat hru. Nikoho nebaví, když supí při každém spurtu za míčem. Ve většině věcí jsem velice laxní a utvořit si řád každodenního běhání pro mě v tomto smyslu hodně znamená. Ovšem hlavním důvod je ten, že mě běh baví. Ano není úplně úžasné, pokud vás berou svaly a vy musíte převážnou část vašeho běhu prochodit, ale pořád to stojí za to. Nemusím doufám dodávat, že si pokaždé připadám, jako jediný blázen, který se odvážil vydat ven a o něco se zbytečně snaží. Ovšem ve chvílích, kdy mi svaly dovolí běžet nebo nachvíli zrychlit jsem šťastný a po té, co člověk doběhne vlastní stanovený úsek je o to šťastnější. Většinu času člověk mého typu tráví ve škole, doma nebo někde s kamarády a opravdu nemá čas kochat se přírodou a čerstvým vzduchem. Při běhu si tuhle chvilku udělám, sleduju okolí a přitom si říkám, jak je venku krásně. Otázka zní, proč už dávno neběhám každý den a podle mě k tomu prostě jednou musím dojít.

Začal jsem tedy opět jeden ze svých začátků, pokud jde o pravidelný běh. Ve středu jsem se vydal běhat po cestách naší vesnice. Velice mile jsem byl překvapen novým stylem běhu, který jsem objevil. Vlastně na tom není nic nového a pouze má hlava si to uvědomila až po přečtení několika článků. Jednoduše jsem nezvedal kolena a rytmicky kmital podrážkami nohou těsně nad zemí. Tento běh zabírá jiné svaly a je dokonce efektivnější než můj dřívější běh. Po pěti minutách jsem se musel chtě nechtě zastavit a protáhnout se. Toho dne jsem byl venku 40 minut a z toho asi 20 minut běhal a 20 minut šel chůzí. Nicméně jsem pociťoval velice dobrý pocit ze svých svalů. Byly napnuté, ale tak akorát abych je mohl cítit a nevadily mi. Ve skutečnosti jsem záměrně přecházel do chůze častěji, abych si svaly zbytečně nenahněval. Tento běh dopadl dobře. Poněkud zvláštní mi přišla poznámka mého otce o mé tloušťce, když jsem zrovna venku několik minut běhal, ale přešel jsem to a šel si dát zaslouženou sprchu. Druhý den mě čekal poněkud jiný běh. Místo běhu mě čekal dvouhodinový trénink s A týmem ve fotbalu. Měl bych doplnit, že já jsem v B týmu a sedím na střídačce. Po konci tréninku můžu říct jediné a to, že to bylo opravdu tvrdé. Mé břicho mě bolelo ještě druhý den a svaly se mi několikrát málem natáhly. Nebyl jsem absolutně připravený na takovou zátěž, ale nějak jsem ten trénink ustál. V pátek jsem si potřeboval odpočinout a dohodl se k mé velké radosti na tenisovém utkání s kamarádem. Říkáte si, že jsem asi velký sportovec, ale tenis jsem nehrál čtyři roky a na fotbal pravidelně už půl roku nechodím. Tenis probíhal dobře a po dvou a půl hodinách jsem odcházel se čtyřmi prohranými sety. Můj soupeř měl radost a já byl rád, že jsem si zahrál. Moje svaly na rukou nebyli na tenis připravené a logicky jsem i je začal pěkně cítit. V sobotu jsem moc nestihal a na zápase jsem si zahrál pouhých 15 minut, ale i tak mi to stačilo. Zvládnu běhat venku dlouho, ale ve větším tempu jsem za chvíli vyřízený. Moje zásoba energie je velice malá a mé nohy jsou zatím více unavené než vyběhané. Tento den jsem tomu tedy moc nedal, ale neděle snad dopadne lépe. V neděli jsem opět šel na tenis. Říkal jsem si, že se snad i po tenise proběhnu, ale to jsem se dost zmýlil. Po hodině jsem si natáhl nejspíše hýždě. Rozhodně ten sval je blízko zadku a já si ho v životě nenatáhl a ani nevím, jak ho procvičit. Zvedání míčků bylo po té dost komplikované a já si připadal, jak mrzák. Přemýšlím, zda jsem něco zanedbal, ale řekl bych, že moje tělo nebylo nikdy zvyklé na takové množství pohybu. Mimochodem opět jsem všechny sety prohrál. Nejkrásnější běh mě zastihl překvapivě druhého dne i přes občasné pobolení mé pravé hýždě.

Pondělí nebylo tolik krásné v podání mého výkonu, ale prostředí bylo překrásné. Chtěl jsem zaběhnout tři kolečka kolem vesnice rychleji než ve středu a tedy celou trasu absolvovat za méně než 40 minut. Ironické bylo, že jsem to zaběhl přesně za 40 minut a několikrát musel přejít do chůze. Ovšem i tak jsem si nemohl neužívat to, že jsem opustil v devět večer můj pokoj a vyšel ven běhat. Venku byl nádherný teplý vzduch, který mi připomínal moře a stíny stromů poletující pod světly lamp utvářeli zajímavou atmosféru. Navíc jeden úsek osázený listnatými stromy voněl překrásnou vůní. Uběhl jsem úsek sice ve stejném čase, ale mé tělo reagovalo o poznání lépe.

Takhle jsem tedy sportovně trávil posledních šest dní a budu doufat, že má snaha nevymizí do ztracena. Ostatně i napsání tohoto článku mě má zavázat k další snaze. Nikdo nepíše rád, že se nakonec vzdal a já se vzdávat nehodlám.

S pozdravem Shouhei san
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zbyšek Zbyšek | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:29 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

2 Mao Mao | 10. prosince 2012 v 23:05 | Reagovat

Četl jsi "O čem mluvím, když mluvím o běhání" od Murakamiho Haruki?

3 Mao Mao | 10. prosince 2012 v 23:09 | Reagovat

ano, četl :) tvůj text mi to poněkud připomínal[2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama